Vrták SDS-plus TRITON: perfektní kombinace rychlosti s odolností

Dvoubřitý nebo čtyřbřitý vrták se stopkou SDS-plus – který je lepší? Při vrtání se většinou setkáváme se dvěma typy vrtáků se stopkou SDS-plus:

• dvoubřitý, který bereme jako „klasiku“
• čtyřbřitý, který považujeme za „lepší“ variantu

Rozdíl mezi nimi vidět nejen v ceně – výroba čtyřbřitého je náročnější – ale také v našem vnímání. Čtyři břity působí robustněji a efektivněji než dva.

Ale realita je složitější. Kromě těchto dvou možností existuje i třetí cesta: vrták HERMAN DC-21 Triton. Ten nemá dva ani čtyři, ale tři břity (obr. 1).

Obr. 1. Tříbřitý vrták HERMAN DC-21 Triton
se stopkou SDS-plus

Obr. 2. Dvoubřitý vrták HERMAN DC-20 Turbo

Pro vrtání v čistém betonu (v dráze vrtu není ocelová výztuž) je však dvoubřitý vrták výbornou volbou. Například s vrtákem HERMAN DC-20 Turbo navrtáte při takových podmínkách s běžnými průměry několik stovek – klidně i 700+ otvorů s hloubkou 100mm.

K vysoké rychlosti vrtání přispívá i relativně hluboká spirála, která vzhledem ke tvaru hlavy poskytuje dostatek prostoru pro efektivní odvod odvrtaného materiálu.

Vrcholový úhel vrtáků do betonu je minimálně 130°. To znamená, že špička vrtáku není tak ostrá jako u většiny běžných vrtáků HSS do kovu. Důvod je jednoduchý – princip vrtání je zcela odlišný.

Vrtáky určené do elektropneumatických kladiv nefungují jako klasické řezné nástroje, ale jako sekáče, které beton drtí. Zároveň se však otáčejí, přičemž prostřednictvím spirály odvádějí vyvrtaný materiál z otvoru.

Na ilustraci přinášíme záběry z termokamery – jedná se o vrták o standardním rozměru 8×100/160mm (obr. 3):

• před vrtáním – teplota špičky vrtáku byla 12,6°C (obr. 3 A)
• po prvním otvoru (100mm) – již po přibližně 20 sekundách dosáhla teplota 91°C (obr. 3 B)
• po dalších pěti otvorech – teplota vzrostla na 109,9°C (obr. 3 C)
• při nárazu na ocelovou výztuž – po 30 sekundách kontinuálního vrtání se teplota vyšplhala až na 145,8°C (obr. 3 D)

Tyto hodnoty jasně ukazují, že i při relativně krátkém vrtání do oceli jsou vrtáky vystaveny výraznému tepelnému namáhání, což je důležitý faktor pro jejich životnost a konstrukci.

Takže pozor – nespalte se.

Obr. 3. Teplotní změny na špičce vrtáku SDS–plus HERMAN DC-20 Turbo 8x100/160mm

Obr. 4. Zachycení armatury okrajem vrtáku

Vrtání do železobetonu a kontakt s výztuží

Náraz na ocelovou výztuž je při vrtání cítit. Projeví se to změnou zvuku nebo jednoduše zjistíte, že stojíte na místě a vrták nechce jít hlouběji 😊. Pokud si toho všimnete včas, vrták se dá ještě zachránit – ale otvor tímto způsobem už nevyvrtáte.

Není však vyloučeno, že se Vám podaří provrtat železobeton i dvoubřitým vrtákem. Ocelová výztuž však musí mít menší průměr a zároveň je třeba se „trefit“ pod správným úhlem.

Pokud však vrták narazí na výztuž tak, jak je znázorněno na obr. 4, vrták zničíte.

Nejlepší je samozřejmě armatuře se vyhnout – ať má vrták SDS-plus jakékoli provedení, kontakt s výztuží vždy výrazně snižuje jeho životnost. V praxi se však často vyskytují situace, kdy je nutné dodržet přesně předepsané vzdálenosti a armatuře se vyhnout nelze.

A řekněme si otevřeně – nejsme tady proto, abychom se problémům vyhýbali, ale abychom je řešili.

Jedním z osvědčených řešení je použití speciálního vrtáku pro ocelovou výztuž, tzv. „rebar cutter“ - řezač výztuže nebo korunkový vrták na armaturu (obr. 5). Terminologie se sice různí, princip je však stejný - jde o nástroj určený speciálně pro provrtání ocelové výztuže.

Obr. 5. Speciální vrták na armaturu s karbidovými břity

Obr. 6. Hlava staršího modelu čtyřbřitého vrtáku

V principu jde o vrták s jedním hlavním břitem (stejně jako u dvoubřitého vrtáku) a dvěma postranními břity. Ty byly většinou umístěny v drážkách těla vrtáku v úhlu 90° oproti hlavnímu břitu a následně spájeny s tělem vrtáku (obr. 6).

Je třeba také říci, že čtyřbřité vrtáky této konstrukce nejsou beze slabin. Pokud narazí na ocelovou výztuž v „nevhodné“ pozici, dokáží se poškodit stejně nevratně jako dvoubřité – i když reklamní slogany často tvrdí opak. Proto mají moderní čtyřbřité vrtáky celou vrtací hlavu z tvrdokovu.

Výrobci však často zkoušejí různé varianty – mění polohu postranních břitů nebo přidávají další, aby našli optimální řešení. Takové experimenty však zpravidla přinášejí i výrazně vyšší výrobní náklady.

A právě tady přichází řešení – tříbřitá hlava našeho vrtáku HERMAN DC-21 Triton (obr. 7). Jedná se o perfektní konstrukční kombinaci: Triton spojuje odolnost a rychlost vrtání, eliminuje slabiny dvoubřitých i čtyřbřitých provedení a stává se tak ideální volbou pro každodenní profesionální vrtání.

Žádné pájení tvrdokovových destiček. Na tělo vrtáku s hlubokou spirálou (obr. 7 A) je připevněna celá hlava z tvrdokovu (obr. 7 B) – monoblok z karbidu wolframu.

Tvarování břitů (obr. 7 C), včetně jejich reverzního zakřivení (obr. 7 D) a optimálně zvolených úhlů, bylo odladěno experimentálními metodami. Výsledkem je ideální „točící se sekáč“, který drtí vše, co mu stojí v cestě.

Zkosení okrajů břitů (obr. 7 E) zvyšuje bezpečnost při práci – minimalizuje riziko vzpříčení při náhlém navrtání armatury, snižuje vibrace a chrání hrany před poškozením.

Obr. 7. Hlava vrtáku Triton